Ze školní dílny s diagnostikou v ruce, přes kabinu kamionu, až do učebny mezinárodní podnikatelské akademii v Dánsku.

Na dobu mých studií na ISŠA vždy vzpomínám rád. V roce 2012 jsem nastoupil do oboru Autotronik a ve 3. ročníku se zúčastnil Erasmu v Londýně. Byla to moje první zkušenost s prací v zahraničí a také zásadní poznatek, který ovlivnil mé rozhodování v budoucnu.

Byl jsem přidělen spolu s Karolínou Menclerovou do pneuservisu Quality Tyres na Uxbridge Road v Hayes. Servis patřil Afgháncům. Nepochybně jsem tehdy zažíval smíšené pocity, kdy jsem nevěděl, co se na dílně bude dít. Okamžitě se mi začali vybavovat předsudky, že se ode mě čeká tvrdá a bezchybná práce. Naštěstí jsem rychle pochopil, že tomu tak není. Naši kolegové byli milý a snažili se nám předat co nejvíce zkušeností. Chápali, že v tomto oboru se lidi učí hlavně praxí. Naše vztahy s kolegy na dílně přerostli v přátelství a čas jsme spolu trávili i po pracovní době.

 

Během stáže jsem zažil spoustu momentů, kdy jsem se opravdu necítil komfortně. Jako například, když jsem obsluhoval zákazníky zcela sám. V těchto momentech jsem se toho naučil nejvíce. Ještě než jsem začal sbírat zkušenosti ze zahraničí, tak jsem poslouchal, jak to na západě funguje, jak je to drahý, kolik se tam vydělává, jak se lidi chovají atd. Dnes už vím, že jsou to věci naprosto vytržené z kontextu a každý by si měl udělat vlastní obrázek tím, že vycestuje a zažije to napřímo.

Tímto bych chtěl také poděkovat panu Jankovýchovi a dalším, kteří se podíleli nebo stále podílejí na Erasmu a umožňují tak studentům sbírat cenné zkušenosti ze zahraničí.

 

Po zážitcích z Londýna jsem si řekl, že po maturitě chci odcestovat do zahraničí. Nicméně v létě 2016 jsem držel maturitu v ruce, ale neměl žádné peníze do startu. Využil jsem toho, že jsem měl hotový ŘP skupiny C ze školní autoškoly a našel jsem si firmu, která mi doplatí CE a profesák. V 19 letech jsem začal jezdit kamionem. Začátky na kamionu byli zajímavý, jelikož tuto práci dělají převážně už zkušení šoféři. Taky jsem se doslechl spousty pomluv a kritiky, že v takovém věku nemám za volantem velkého kolosu co dělat. Já ale věděl, že mám pro tuto práci vlohy a s respektem k náročnosti povolání jsem schopný vykonat práci dobře.

V kamionu jsem strávil 3 roky, s jednou tří měsíční přestávkou v půlce, kdy jsem se byl podívat v Americe. Poslední rok a půl jsem jezdil po západní Evropě, kdy jsem hlavně vyvážel letecký hliník z Německa do Francie pro výrobu Airbus letadel. Dva týdny jsem spal v kamionu a víkend jsem trávil doma. Bylo to pro mě velké dobrodružství, ale od mé představy práce v zahraničí to bylo dost daleko. Jelikož už jsem měl nějaké našetřené peníze, začal jsem zkoumat možnosti, kde v zahraničí bych se mohl uplatnit. Měl jsem možnost jet za známým do Dartfordu v Anglii pracovat do skladu. Myšlenka, že budu svůj čas věnovat práci, kde budu jen pro peníze, mi ale nebyla moc rozdílná od řízení kamionu.

 

Jako další možnost jsem zvažoval pokračovat ve studium v zahraničí. Přemýšlel jsem hlavně nad Velkou Británií nebo Dánskem. Jelikož ve Velké Británií to nevycházelo moc dobře finančně, rozhodl jsem se pro Dánsko. Hodně tomu napomohla i Karolína Menclerová a Jakub Konečný, moji spolužáci z ISŠA, kteří tou dobou už v Dánsku studovali a mohli mě tak poreferovat, jaké to tam je. Největší překvapení pro mě bylo, že valná většina lidí ve Skandinávii mluví plynule anglicky, a tudíž tam není žádná jazyková bariéra.

Bylo rozhodnuto, dal jsem výpověď v práci a podal přihlášky na tři Dánské školy. Nebyla to moc příjemná situace, jelikož jsem byl ve výpovědní lhůtě, zároveň jsem vypověděl nájemní smlouvu, zažádal si o byty v Dánsku, a to jsem ještě nevěděl, jestli mě někam přijmou. I přes technické zaměření, které jsem studoval na ISŠA jsem se hlásil na Marketing Management na podnikatelských akademií v Koldingu, Odense a Roskilde. Přijímací pohovor jsem dělal na parkovišti v Německu v kabině kamionu. K mému překvapení, moje studijní pozadí z jiného oboru nebylo žádnou překážkou a byl jsem přijat na všechny školy. Nakonec jsem se rozhodl pro studium na International Business Academy v Koldingu. S celým procesem mi pomáhala agentura Scandinavian Study, kterou mohu vřele doporučit.

 

Musím říct, že po příjezdu do Dánska jsem byl velice překvapen, jak tu fungují různé úřady a banky. Potom, co jsem si zřídil povolení k pobytu, účet v bance a další záležitosti, už jsem se nepotřeboval nikam osobně dostavit – všechno se dá vyřešit online či po telefonu. Za tři roky, co tu bydlím, jsem ani jednou nebyl v bance a snad jen jednou na městském úřadě.

Co se týče stylu výuky na zdejších školách, tak tu je opravdu velký rozdíl oproti českému systému. Na rozdíl od individuálního studia se jde převážně cestou týmové práce. Ve škole probíhají interaktivní hodiny, kde se probírá teorie, která se pak implementuje na týmových projektech. Na tyto projekty každá skupina dostane určitý čas v řádu dnů až týdnů, kdy se jednotlivci musí spojit a společně vyřešit danou problematiku. Pro vyhodnocení projektu skupina předstoupí před třídu či zkoušejícího, aby odprezentovala jejich řešení. Učitel se pak doptá na různé nejasnosti nebo určité vědomosti jednotlivců. I když se jedná o týmovou práci, každý student je hodnocen individuálně. Samozřejmě vedle skupinových projektů se vedou i individuální zkoušky. Ty ale nejsou postaveny na memorování, ale na schopnosti řešení problémů pomocí logického a kreativního uvažování se znalostí teorie. Zakončení programu je podobně jako v Česku závěrečnou prací, tedy „Thesis“. Ta mě pro dokončení bakalářského studie čeká letos v červnu. 😊 (tohle jsou pouze mé poznatky z konkrétního studijního programu).

 

Jako součást většiny programů na dánských akademiích a univerzitách je stáž v délce minimálně 12 týdnů. Firmu pro tuto stáž si každý student musí obstarat sám. Bohužel, v Dánsku je zvykem, že tyto stáže většinou nejsou placené. Což znamená, že student pracuje pro firmu na plný úvazek a do toho musí chodit na brigádu. Já, během svého 3 a půl letého bakalářského studia mám 2 stáže. První jsem měl v Aarhusu ve start-upové firmě WakeupData ApS, což je softwarová firma, která se zabývá product feed managementem. Software téhle firmy používají velikáni jako je telekomunikační firma Telia, automobilka Polestar, letecká společnost Finnair a další. Strávil jsem tam 5 měsíců a působil jsem jako Digital Marketing Executive. Mojí náplní práce bylo zviditelňovat firmu na internetu pomocí tvorby obsahu na blog a sociálních sítí, vylepšováním SEO, tvořením reklamních kampaní na GoogleAds, a mnoho dalšího. Byl jsem v týmu asi 12 lidí, kde polovina byli Dánové a zbytek byli kolegové z různých zemí. Zajímavým poznatkem z této stáže byla dánská pracovní kultura a morálka. Byl jsem obklopen lidmi, kteří se mi snažili vše usnadnit a podporovali mě v seberozvoji. Když jsem končil, zároveň se mnou odcházel i Australan, který šel za lepší nabídkou od jedné developerské firmy. Vedení firmy a všichni spolupracovníci kolegovi přáli jen to nejlepší a jeho odchod vnímali naprosto přirozeně.

 

Náplň práce v této společnosti katapultovala mé znalosti v oboru digitálního marketingu vysoko a určila tak směr mého dalšího působení. Nyní jsem v posledním semestru mého studijního programu, kde je opět potřeba projít minimálně 12týdenní stáží. Tentokrát jsem si vybral podnikatelskou stáž ve své vlastní firmě – Okna v Cajku s.r.o., kterou jsem založil s mým kamarádem v říjnu minulého roku.

I když bych mohl pracovat pro zdejší firmu a získávat další cenné zkušenosti od expertů, rozhodl jsem se pracovat sám na sebe. A to z prostého důvodu – podnikání v Dánsku je velice podporované a podmínky, které mi škola dává, jsou k nezaplacení. Součástí této podnikatelské stáže jsou kancelářské prostory zdarma, motivační přednášky podnikatelů a bývalých studentů naší školy, rozsáhlý networking a možnost konzultace s vedoucími stáže a konzultantmi ze společnosti Business Kolding.

Když se ohlédnu zpětně, jsem vděčný, že jsem měl možnost vycestovat a poznat tak dění v jiných zemích. Návrat do ČR v blízké době neplánuji, to ale neznamená, že v cizině musí být nutně lépe. Čím déle jsem v zahraniční, tím lépe dokážu porovnat podmínky na žití v různých lokalitách. Můžu říct, že v Česku se máme opravdu dobře a cizí země nám toho mají dost co závidět. Nicméně bych každému doporučil si sbalit kufry a odletět alespoň na nějakou dobu jinam. Přínosy takové cesty jsou opravdu velké.

Pokud by někdo potřeboval pomoct či se dozvědět nějaké informace o studium v zahraničí, a pokud to bude v mých silách, rád pomůžu. Najít mě můžete na sociálních sítích nebo mi můžete napsat email.