Beseda s Adamem Nevěčným o závislosti a její léčbě

Dne 24. ledna se třídy PED1 a PED2 zúčastnily programu Závislost. Lektorem byl Adam Nevěčný, který si na vlastní kůži zkusil, jak něco takového ničí lidskou osobnost a boří vztahy. Několik měsíců strávil v psychiatrické léčebně Červený Dvůr, kde se podrobil náročné terapii, aby se zbavil své závislosti na tzv. hraní automatů. Nyní abstinuje, pořádá besedy a snaží se upozornit teenagery na rizika spojená s drogami.

„Pokud bych měl mou návštěvu u vás v pár větách hodnotit, musím přiznat, že tak jako u většiny středoškoláků jsou i vaši studenti „otevřeni“ užívání návykových látek (především marihuany). Současný největší problém této generace je v tom, že jim užívání této a jiných látek přijde zcela normální. Nemají z nich strach. Nemají zábrany a naopak chtějí být „in“ a berou je jako „součást života mladých“. Toto vše vidím jako selhání rodičů a celkového stavu naší společnosti.

Můj pohled na skupinu studentů, se kterými jsem mluvil, je velmi pozitivní. Zaujala je „tvrdá realita“, kterou jsem sám prožil, a v mnoha případech byl cítit i určitý „odpor“ k tomu, co říkám. Jeden z cílů je pro mě to, abych v nich vzbudil nepříjemný pocit, který je může vést k přemýšlení nad závislostí z jiného úhlu, než tomu bylo doposud. Věřím, že i přes velmi krátký čas, který jsme věnovali společnému povídání, bylo toto pro studenty užitečným příkladem, jak může končit mladická nerozvážnost a kam až to může vést, když člověk nepřemýšlí nad tím, co dělá.“

Adam Nevěčný

Z ohlasů k besedě o závislosti

„Bylo to mega zajímavý. Doufám, že se tady Adam ještě zastaví, strašně dobře se ho dalo poslouchat. Adam má obdiv, že se z toho dostal sám. A dobře se s ním povídalo.“

„Byla to zajímavá akce. Bylo fajn, že se nás ptal na otázky ze života.“

„Bylo to super. Určitě bych ho znova pozval. Šlo vidět, že ví, o čem mluví. Bavilo mě to a bylo to zajímavý.“

„Bylo to vážně zajímavé a poučné. Bavilo mě to. Automaty ani nezkusím!“

„Tato akce se mi velice líbila, bylo to hezký, ze života, borec věděl, co říká, nezasekával se, byl v pohodě, klidně bych znova šel.“